Únor 2017

Orthorexie

20. února 2017 v 18:59 Poruchy Příjmu Potravy
V Americkém diagnostickém manuálu duševních chorob sice tento pojem nenajdete, ale klidně vsadím všechny své šíleně drahé učebnice na medicínu na to, že o něm během let ještě párkrát uslyšíte.
Žít ve "vyspělém" světě 21. století znamená být vystaven konverzaci o jídle téměř každý den. Ještě aby ne, vždyť je to častokrát ta jediná věc z našeho stresujícího života, která přináší alespoň nějaké uspokojení. Lidé hledají ve svém všedním vytížení spásu, která by je učinila spokojenějšími, aniž by museli provádět nějaké drastické změny. Jak snadné je pak podlehnout lákavému životnímu stylu, který slibuje neuvěřitelnou psychickou pohodu a fyzickou zdatnost, zaručenou pohou změnou obsahu talíře? Nejsem psycholog, sociolog, ani doktor, jsem mladá holka, která se ve světě dospěláků pohybuje teprve chvilku, přesto si ale myslím, že mé teorie dávají alespoň trochu smysl.
Také vás už otravuje, jak často slýcháte o stylech stravování, které by z vás měli udělat to, či ono? Kdo z nás nemá přítele, který se alespoň nějakou dobu držel pravidel určitého alternativního hnutí? Paleo, vegan, iifym, high carb low fat, raw... Některé z vyjmenovaných jsou opravdu extrémní, u jiných vám bude jejich koncept připadat logický. Já teď ale z pusy vypustím něco, za co bych se před půl rokem asi ukamenovala. Žádný extrém není zdravý. Každý alternativní výživový směr je extrémní.
Právě ono kýžené "zdraví" je předmětem častých debat. V současné době se lidstvo západu soustředí na fyzický stav jejich těla mnohem víc, než před dvaceti lety. Je to důsledek důkladné propagandy nespočtu lékařů, farmaceutických firem a mnohy dalších. Dle mého názoru je rozšíření všeobecného povědomí super, ale když obrátíme kartu, přináší to i častější psychickou nepohodu.
Jakmile člověk nesplňuje definici zdravého jedince, má ze sebe špatný pocit a i když se soustředí na jiné věci, alespoň jednou za čas se v jeho hlavě objeví výčitka a nutnost něco změnit.Pak už nastupuje masáž okolí a podstrkování neuvěřitelného množství "účinných a dlouhodobě udržitelných" řešení. Častokrát extrémních, proto ty uvozovky.

Teď to na vás všechno vyvrhnu

18. února 2017 v 23:54 Poruchy Příjmu Potravy
...a všichni se modleme, že ne doslova.

Jídlo není nepřítel, ovšem jeho kontrola slouží jako perfektní obranný mechanismus. Když své myšlenky podvědomě nasměřujete jen do toho, co máte na talíři, zablokujete tím emoce a odsunete všechny své ostatní problémy.
Každý si myslí, že anorektičky jsou hloupé nány, které řeší jen svou postavu a neváží si toho, co mají. Na rovinu, je mi 18, mluvím 4 jazyky, mám téměř samé jedničky na osmiletém gymplu, chystám se na medicínu, sociální interakce mi jde skvěle a za svůj život jsem sakra vděčná. Hloupě jsem se jen rozhodla vyrovnávat se situací.
Většinou to také vypadá, že anorektičky nemají hlad. A nesnáší jídlo. Ha ha ha. Nemůžu ani spočítat, kolikrát jsem s láskou obdivovala obyčejný kus pečiva. Samu sebe jsem však dokázala přijmout jen tehdy, když jsem mu odolala. Jsem ten nejsebekritičtější tvor na téhle planetě a ve zdánlivě neřešitelném období jsem se rozhodla, že pro sebe budu dost dobrá jen tehdy, když nebudu jíst. O 14 kilo méně a nespočet kolapsů později jsem zjistila, že se nesnáším ještě víc. Navíc jsem si začala připadat tlustá.
Chtěla jsem se stát éterickou vílou (čti nechutně bledou kostrou), ale začala jsem si uvědomovat, že brzy přijdu nejen o menstruaci, půlku vlasů a stabilní tělesnou teplotu (což je mimochodem dámy a pánové pěkně na prd), ale i o svůj milovaný sport, přítele, rodinu a kamarády. Všechny jsem je chtěla odstrčit, nezaslouží si, aby se o mě museli bát.
Rozhodla jsem se vyléčit se. Postupně se učit, že tyčinka KitKat není ekvivalent k arsenu. Rozhodla jsem se naslouchat svému tělu.