Bojovnice

2. srpna 2017 v 13:06 |  Světonázory
Vzhledem k tomu, že jsem často aktivní na sociálních sítích, snažím se o celkovou destigmatizaci duševní nepohody a sdílím docela mnoho velmi intimních informací o svém životě, setkávám se často s pozitivními reakcemi. Spousta lidí mi píše, jak silná a statečná jsem, někteří dokonce, že je motivuju. Jsem vám za to neuvěřitelně vděčná, ale, při vší úctě, nezasloužím si to.
Kdyby se do mé situace dostal kdokoliv z vás, nezbývalo by mu nic jiného, než se smiřovat a vypořádávat také. Každý má své způsoby, tím bychom se zajisté lišili, ale jde mi o to, že nelze o jednom člověku říct, že je bojovník, jen proto, že zvládl přibrat XY kilo, totálně se z toho nezhroutil (i když jsem byla blízko :D), našel určitou špetku životního nadhledu a nezabil se. Uznávám, že ne každý přijde do nesnází v životě tak brzo, jako se to povedlo mně, ale principiálně… Životní cesta není lineární a každý na ní zažije nejedno krušné období.
Mířím ke slovům, která mi přijdou klíčová. Já jsem bojovnice, to zajisté. Se mnou ale bojuje dalších sedm miliard. Každá lidská bytost pohybující se na téhle planetě si zaslouží obdiv, protože se musí prokousávat. Někdo má podmínky lehčí, někomu se divím, že to ještě nevzdal.
Poslední dobou nemám na práci nic lepšího, než přemýšlet o smyslu lidského života. Řekla bych, že je to známka mé věkové etapy, určité inteligence a taky toho, že už se dva měsíce nemusím nic učit, takže mám čas na podobné "hlouposti". Usoudila jsem, že odpověď na otázku života, smrti, vesmíru a vůbec nedostanu. Protože na humanitní vědy moc nejsem, můžu si chvíli zafilosofovat, ale upřímně doufám, že se přes tyhle myšlenkové pochody přenesu. K životu moc užitečné nejsou, naopak mi dávají tak akorát pocit zbytečnosti a zoufalství. Už se ale moc odkláním od původního tématu.
Nezáleží na tom, jestli jste se (v rámci možností) vyléčili z onemocnění duševního, či fyzického, jestli jste přestáli těžký rozchod, ztratili přítele, člena rodiny, zažili trauma, dostali padáka, byli odmítnuti vysněnou školou, zjistili, že v životě děláte vše, jen ne to, co máte rádi, nebo se vám doteď žilo prostě normálně. Věřte, že pro mě jste hrdinové všichni. Možná s tím jen neotravujete okolí tolik, jako já😊
 


Komentáře

1 Matýsek | Web | 2. srpna 2017 v 13:28 | Reagovat

Neznám kontext Tvého příběhu, tak se musím omezit jen na článek.

Všímám si, že jsi skromná, ostatně odmítavá věta o bojovnici to podtrhuje. Je dobře, že se snažíš o lepší zítřky. Nemyslím si však, že se snaží každý, kdyby se snažil, troufám si říci, že by svět vypadal jinak - lépe. Kdyby každý šel pro své sny (ať už by se mu splnily nebo ne), poznal by, že něčeho dosáhnout není rozhodně zadarmo a že za tím stojí velký kus práce - sama píšeš, že každý má jiné podmínky.

Já osobně dělím lidi do dvou skupin - Ti, kteří jsou se svým životem spokojeni - přijdou z práce, zaplatí účtenky, jdou na pivo, dívají se na televizi, baví se... A druhá, kde vidím lidi, kteří se snaží někam se posunout. Nesoudím, jen to tak vidím. Ani se nemyslím, že účast v jedné nebo druhé skupině je dobrá či špatná. Zkrátka každý je nějaký a každý extrém škodí. Asi záleží, jaké má kdo priority a jak jim jde naproti.

Jinak si moc hezky popsala bojovníky - jít si za svým cílem. Sám jsem nedávno napsal e-knížku První poločas (zdarma na mém blogu) na podobné téma a tohle téma se mi prostě k filozofování líbí :-)

Vždycky jsem se skláněl lidem, kteří jdou za tím, aby změnili sami sebe - ať už svůj zevnějšek nebo své myšlení - někdy asi musíš udělat obojí. Změnit něco na sobě - to musíš jít sama proti sobě a takový boj není lehký. Takové lidi obdivuji.

A velký respekt mám k těm, kdo si řekne - "jsem těžce nemocný? už to tak je, budu o svůj život bojovat a uzdravím se." takové člověka mám ve své rodině (dotyčná se vypořádala s rakovinou) a jsem na to opravdu pyšný :)

Přeji i Tobě mnoho úspěchů a děkuji za pěkný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama