Hyperaktivní robot

20. září 2017 v 23:16
Zlé myšlenky. Chtěla jsem před nimi utéct, ale stejně mě dostihly. Letěla jsem přes oceán, strávila 24 hodin na cestách a těšila se, co jiného nové prostředí přinese.
Možná to nakonec nebyl tak dobrý nápad. Už jsem se několikrát poučila, že zbabělé útěky nepomáhají, a že se člověk svým problémům musí postavit čelem. Co když je ale už rok tvrdohlavě přetlačuji a přitom pořád prohrávám?
Je to skoro klišé psát, ale jsem unavená. Nedokážu si představit, jak to se mnou jednou dopadne. Má hlava je šílené nevyzpytatelná, za 14 dnů začínám školu. Modlím se, aby mi přísný režim pomohl, ale upřímně? Přísná jsem na sebe až moc i tak, takže se bojím, že se mi jen přitíží.
Pořad bojuji s myšlenkou, že nejsem dost dobrá. Možná už se to neprojektuje v mých stravovacích návycích, ale fakt, že nejsem zoufale vypadající smutná slečna, mi na náladě také nepřidává. Svou posedlost štíhlostí a nejezením si kompenzuji jinde. Asi jsem se tak trochu rozhodla být nadčlověkem. Neustále si musím dokazovat, že něco zvládnu. Že vydržím a ustojím vše. Pořad si toho nakládám strašně moc. Přehnaně sportuji, zbytečně cestuji sem a tam, můj denní rozvrh je šíleně nabitý a já jsem posedlá plánováním aktivit. Dokud jsem hyperaktivní, cítím se vystresovaná a unavená. Jakmile ale nic nedělám, pohltí mě nenávist a pocity méněcennosti tak silné, že bych si hlavu na místě rozbila krumpáčem. Sotva přestanu s nesplnitelným plánem aktivit, mám pocit, že bych tu ani neměla být. Cítím se jako ta největší vyžírka a přítěž na světě.
Nezáleží na tom, jestli jsem dva měsíce chodila do práce, nebo usilovně pracovala na rekonstrukci domu a zbytečně moc k tomu sportovala. Jsem schopná vydržet jeden den, kdy teoreticky odpočívám. Jakmile se pak ale nedám do intenzivního fyzického vytížení, nebo nezačnu usilovně studovat, jde to se mnou s kopce.
Nevím, jestli je tenhle stav dlouhodobě udržitelný, zatím se svým tělem hraju hru. Nazvala bych jí "Kdo přežije, Anežka styl," ale obavám se, že na to už mají copyright jinde. Nedobrovolně provádím experiment zjišťující, kolik toho jedna tělesná schránka vydrží.

Bohužel mě už ale docela omrzel.
 


Komentáře

1 ┼Eleanore Inkake Samanthe Lune┼ | Web | 20. září 2017 v 23:37 | Reagovat

Jak ja toto znam

2 Juno | Web | 21. září 2017 v 7:34 | Reagovat

Když se do toho člověk zamotá, tak je těžké prostě jen "být" co :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama