Panická ataka

31. října 2017 v 21:29 |  Duševní Zdraví
Celým mým krevním řečištěm pobíhají mravenci, srdce by nejraději vyskočilo z hrudního koše, a mozek neví, kam dřív skočit. Vnitřní klepání se brzy transformuje ve viditelné, začínají mi vibrovat končetiny a ve finále se dostaví i podvědomé škubání pravou nohou. Když se postavím, mám pocit, že jsem opilá. Ztrácím prostorovou orientaci a před očima se mi vznáší mlhový opar.

"Uklidni se. Dýchej. Tohle znáš, nic se neděje, jsi v bezpečí, tvůj život je čím dál tím lepší a ty nemáš žádný objektivní důvod takhle vyšilovat."

Snažím se zpomalit zrychlené dýchání, ale ve finále jen přidám na hlasitosti krátkým vzdechům. Začnu v duchu nadávat. Zase. Pořád dokola. Proč?
Tiché nadávky jakoby rozohnily už tak nastartovaný organismus. V mé tělesné schránce to začíná být k nevydržení a já chci utéct. Musím rychle něco udělat, tohle se nedá.

Dám si facku. Vyřknu pár hlasitých nevhodných termínů. Noha škube, končetiny se klepou a jdou jen stěží ovládnout.
"Uklidni se, náno blbá!"

S přehnanou energií skočím do nepřirozeně křečovité zabalené polohy a doufám, že tím to běsnění uvnitř zastavím.
"Co to říkala ta terapeutka? Příjemné místo, kam se uklidím. Mozku, nech toho, já se snažím přemýšlet. Nemůžu se nikam schovat, vždyť jsem celá rozklepaná a v křeči. Já se nemůžu schovávat, musím pryč!"

Racionální část mého mozku touhle dobou obvykle začne brečet zoufalstvím. Jsem posedlá kontrolou, a najednou se mi vymyká naprosto všechno. Patologické myšlenky spojené s poruchou příjmu potravy dokážu po krátkodobém boji zatlačit, ale na šířící se neuvěřitelnou nervozitu jsem krátká. Následující půlhodinu tak trávím s pocitem, že něco není v pořádku. Sužují mě nevysvětlitelné úzkosti, nepřirozeně rychlá dechová frekvence, neovládám ani vlastní části těla, které pravidelně střídají křeče a slabé vibrace, a jsem odkázaná na moment, kdy to prostě samo všechno přejde. Po zbytek dne jsem rozhozená, nedokážu se na nic soustředit, a akorát si vyčítám ztracenou produktivitu a energii. Mé vlastní tělo se bouří, a já nemám nejmenší tušení, jak si mohu pomoci.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama