Listopad 2017

Chci být víc než diagnóza

28. listopadu 2017 v 20:49 Duševní Zdraví
Dlouho jsem žila v domnění, že tím, že jsem zaškatulkovaná se svou diagnózou, jsou mé prožitky a pocity v pořádku. Myslela jsem si, že když mám svou nálepku, jediný pořádný kus jistoty, dokážu s ní spokojeně existovat navždy. Nedávno jsem ale zjistila, že se točím v kruhu.
Forma projevu obtíží, se kterými se potýkám, se mění. Anorexie, bulimie, deprese, posedlost kontrolou, pořádkem, úzkosti, panické ataky, závislost na cvičení. Celou dobu jsem bojovala proti nim. Vyčítala jsem jim, jak moc mi kazí život. Absolvovala jsem tolik terapeutických sezení, která vždy krátkodobě pomohla. Nespočetněkrát jsem změnila svůj pohled na svět, četla desítky knih, stovky článků na internetu. Pokaždé, když jsem se nějakého strašáka zbavila, přišel ale zanedlouho další.
Musí to jít jinak. Vždy jsem si myslela, že všechny tyhle projevy zastírají něco velkého. Čím déle se tu záhadu snažím rozlousknout, tím více mám pocit, že jsem na špatné stopě. Možná je to maličkost. Nepodstatná drobnost, kterou mi nikdo nesdělil. Možná je to informace pro někoho naprosto banální, jen já se kvůli ní dál a dál ničím.
Asi zním docela odhodlaně a pozitivně, ale abych pravdu řekla, jsem frustrovaná. Mám pocit, že už jsem vyzkoušela vše, a zdroje mých sil na nové začátky jsou také vyčerpatelné. Nevím, co hledat, natož kde k takové věci přijít. Ještě pořád jsem ale do určité míry naplněna optimismem. Nechci strávit následujících padesát let v zajetí diagnóz. I kdybych si pro odpověď měla zajít pěšky do Austrálie, nebo padesát metrů pod led na Sibiř.